Nejlepší a nejvhodnější způsob jak chovat želvu na zahradě, a to z pohledu želvy je dopřát ji volný prostor na zahradě. Setkal jsem se s mnoha případy, kdy lidé chovali želvy naprosto přírodně a to i včetně zimování volně na zahradě desítky let naprosto bez problémů. Tento způsob má několik základních nedostatků. Občas chovatelé ani nevědí, kde se želva skrývá a tak čekají, až si sama určí, kdy se ukáže nebo ji musí složitě hledat. Je pravda, že si želva může nalézt svá oblíbená místa a nalézt ji, nemusí být vždy problém. Chovný prostor musí být dokonale oplocen, aby se želva nedostala (nepodhrabala) z pozemku, také otevřené jímky, bazény, kanály, vrátka, jsou problémová místa pro volně chované želvy a je třeba toto mít stále na paměti. Další problém je samozřejmě zimování. Ne vždy si želva dokáže najít příhodné místo k přezimování a obzvlášť první roky to nemusí klapnout. Např. se zahrabe do jílovější půdy někde v dolíku, kde se může utopit. Před zimováním je vhodné vědět, kde želva přebývá a na spánek je vhodnější ji přenést do sklepa. Velmi vhodné je vybudovat želvě přístřešek na příhodném místě, který pojme jako úkryt. Výhodou je, že o takto chovanou želvu nemusíme mít žádné starosti co se stravy týče. Sama si určuje roční biorytmus. Pokud se jí předčasně zatuční játra nebo jakkoli onemocní, vyhledá si podmínky k životu tak, aby její imunitní a biologický systém byly plně zachovány. Pokud jsem měl možnost posoudit dlouhověkost v zajetí, tak takovým to způsobem se želvy dožily nejdelšího věku. Pokud se někdo rozhodne takto želvu chovat, doporučuji odrostlejší zvíře, nejlépe několikrát zimované v našich podmínkách. Lidé, kteří chtějí takto chované želvy rozmnožovat, odchytí snůšky velice vzácně a zahrabaná vajíčka nalézt na zahradě je prakticky vyloučené. Chcete-li pouze jednu želvu na zahradu, je vhodnější samec, bývají kontaktnější.

Čím je výběh větší, tím je lepší. Je pravda, že želvy nejsou na prostor tak náročné jako jiná zvířata. Želvy v mém zařízení jsou od narození zvyklé na větší počet jedinců chovaných pospolu, netrpí stresem, dokonce ani nevyužívají nabízený prostor v plném rozsahu. Pokud jsou zvířata spokojená, nemají dobu kladení či páření, jsou dny, kdy většina zvířat ráno vyleze před boudu se nahřát, nažerou se též poblíž boudy a aniž by se šla proběhnout po terénu, nebo dokonce popolézt na lepší trávu a zase zalezou do úkrytu. Ve venkovním výběhu by měl být co nejdelší přístup na slunce, stačí vždy během dne osluněná pouze část výběhu, přičemž nejvhodnější je ranní slunce svítící přímo do otvoru boudy. Před otvorem je třeba nemít velký schod, aby se želvy nepřeklopily. Též nevhodné je mít výběh na plném slunci, bez možnosti stínu. Kombinace s keři či stromy je velmi vhodná. Ovocné stromy mohou poskytovat nejen stín, ale i potravu. Pozor na malé želvy pod stromy s jablky nebo hruškami, mohou na ně spadnout. Misku s vodou volit raději větší, aby se tam mohla zvířata vykoupat, navštěvují-li ji divocí ptáci, je velmi vhodné ji čistit častěji. Při budování výběhu určitě neopomeňte, že mnoho druhů želv má snahu se podhrabávat (především Testudo horsfieldi), a tak tedy přepažení zabudujte několik desítek centimetrů do země.