Suchozemské želvy nemají zvláštní nároky na složení vody. Měkká nebo tvrdá jim nedělá problém; chlor jim může ale také nemusí dělat problémy, proto doporučuji odstátou nebo převařenou vodu. Dospělá zvířata vydrží bez vody velmi dlouho, ale vodu k životu potřebují jako každý jiný živočich. V přírodě v některých lokalitách dokážou dlouhé měsíce nepít. Vodu získávají z potravy nebo vysrážením vzdušném vlhkosti během noci. Možná se to zdá až neuvěřitelné, ale na želvě se voda skutečně vysráží a to v takové míře, že pokud ji časně po ránu otočíte a podíváte se na plastron (spodní část krunýře) tak zjistíte krůpěje rosy a to i když je tráva poměrně suchá a rosu na ni nezaznamenáte. Díky této schopnosti jsou malá mláďata schopna prosperovat a přežít i suchá období, kdy ani nemají možnost získat vodu z potravy. V teráriu je toto základní problém!! Nejčastější chyba v chovu suchozemských želv v teráriích je nedostatek vzdušné vlhkosti a vysoké teploty přes noc. Pouze miska s vodou nestačí, zvlášť u malých želv. Uvedu jeden příklad. V dobách začínajícího chovu jsem nosil narozená mláďata do venkovních výběhů. Každý den je ukládal vysušené po denních vedrech a dával do terária. Musel jsem vždy půl hodiny koupat želvy, aby opět nabrala do sebe vodu. Jednou jsem je místo v šest hodin odpoledne uklízel až okolo deváté večer. Malé želvičky byly naprosto kulaté, neměly suchem propadlé štítky, a když jsem je sbíral, měly tolik zásob vody, že při vylekání močily, což dříve nedělaly. Postupem času jsem dopěl k tomu, že jim je venku lépe i přes noc, že poklesy teplot jim ani v nejmenším nevadí, ba naopak. Vzdušná vlhkost jim pomáhá zároveň při tvorbě správně rostlého krunýře. To, že naberou do sebe vlhkost (obdobným způsobem jako ovoce na stromech, které při dlouhodobých deštích dokáže až popraskat), jim způsobí to, že tkáň krunýře (zvlášť u mláďat je to více patrné) se vnitřním tlakem vypíná a krunýř, roste pěkně hladký. Toto platí obecně u všech suchozemských želv, jen je potřeba brát na zřetel, že u tropických želv velké snížení teplot spolu s vlhkostí působí ohromný tlak v tkáních a to tak, že jim doslova lezou oči důlku. Nezaklimatizované Geochelone elegans takto reagovaly při poklesech pod 10 °C, při zvýšení teploty se opět zahřály a takováto křeč z chladu zůstala bez následků. Středomořské suchozemské želvy na rozdíl od tropických dokážou i při nižších teplotách odvádět vodu do močového měchýře a činnost svého organismu tak lehce nevyblokovávají.

V teráriích, i ve venkovních výbězích doporučuji mít misky s vodou, velikostně odpovídající želvám, tak aby se v ní mohly zároveň vykoupat a voda sahala cca do třetiny krunýře chovaných želv, vodu je nutné pravidelně měnit, neboť v ní vykonávají své potřeby. Pozor na menší želvy, mohou se při opouštění misky převrátit, proto je vhodné do misky vložit oblázky nebo např. umělohmotnou mřížku.