Chov želvy v bytě považuji za nevhodný, ale znám případy, kdy byly želvy chovány naprosto volně po bytě, a to po mnoho let. Nelze však chovat takto malé želvy. Nemají potřebnou vlhkost, na kterou jsou závislejší, než velké. Dále na podlaze v bytě je přeci jen chladněji, tak se želvy dostávají do stavu, kdy méně jedí a trávení je pomalé nebo se zpomaluje natolik, že výdej energie, aby se želva udržovala v činnosti, je vyšší než příjem. Velká želva tato období ustojí lépe, ale malá nikoli. Malá želva bez problémů přežije dlouhou hibernaci v nízkých teplotách, protože nespotřebovává energii, ale stejně dlouhou dobu zalezlá někde pod postelí v bytě neustojí! Přizpůsobit želvu na chov po bytě, považuji pro ni za větší zkoušku, než ji ponechat na zahradě svému osudu. Krunýř malé želvy také nemusí ustát zašlápnutí. Znám případ samce Testudo hermanni, který žil s ostatními členy bytu v naprostém souladu a naprosto svobodně dlouhou dobu. Vždy si dokázal najít slunný plácek u otevřeného okna, obtěžující fretku ignoroval, po zakrslém králíčkovi pojídal bobky a dokonce vozil papouška, aniž by mu to dělalo nějaké problémy.