Suchozemské želvy jsou všežravci, nepohrdnou zbytky těl ostatních živočichů a dokonce požírají vlastní výkaly. Není to nic výjimečného, dělají to i jiná zvířata (králíci, psi). Získávají tak z potravy důležité látky, které při opakovaném trávení zužitkují mnohdy lépe než poprvé. V přírodě se v době nouze musí želvy spokojit s tvrdými stvoly rostlin a k plnému využití živin takovéto potravy nedochází po prvním pozření. Při pozření trusu jiných želv do sebe dostávají zároveň i jiné druhy trávicích bakterií, a schopnost trávení jiného druhu potravy se tak velmi urychlí.

Obecně platí, že želvám nejvíce chutná to, na co jsou zvyklé. Je to přímo spojené s tím, že v zažívacím traktu jsou typy trávicích bakterií vázané na určitý druh potravy. Pozoroval jsem, že většina želv zpočátku nový druh potravy odmítá a během několika dní tuto potravu upřednostňuje. (některé druhy ovoce, jiný druh granulí, atd.) Je skoro pravidlem, že želvy pokud nemají dostatek správných trávicích bakterií na určitou stravu, nemají na ni ani chuť a snědí ji jen malé množství nebo vůbec.

Želvám předkládáme jakoukoliv rostlinnou potravu, která jim chutná, ovoce, zeleninu, trávu a lupení. Nedoporučuji dávat věci plesnivé, nahnilé, chemicky ošetřované nebo kyselé. Kyseliny z nezralého ovoce vyvazují vápník, a proto je vhodné nedávat ho ve větším množství (hlavně mláďatům) nebo jím pravidelně krmit. Ve venkovních výbězích často sežerou nezralý rybíz, spadaná jablka, leckdy i nahnilá. Stalo se mi, že jeden rok jsem po zimě neuklidil spadaná shnilá jablka a hrušky, želvy vroubené je bez jakýchkoliv následků, zjara všechny vyjedly. Naopak před několika lety v polovině října se želvy najedly krásných zralých hrušek, a protože následně potom bylo chladno, neproběhlo u nich řádné zpracování potravy uvnitř trávicího traktu, měly velké zdravotní problémy, neboť se řádně nepřipravily na zimování. Takže nezáleží pouze na tom, co podáváme za stravu želvám, ale také je potřeba brát zřetel na okolnosti s tím související. Je obecně známo, že když se například krokodýl nebo varan plně nažere masité potravy a sníží se mu teplota okolí, nedokáže jeho organismus potravu natrávit a aby nedošlo k otravě z hnilobných procesů v jeho útrobách, potravu vyzvrátí dříve než k tomu dojde. Něco podobného funguje i u suchozemských želv, jen s tím rozdílem, že želvy tak snadno nezvrací, nejsou až tak “pohotové“ jako masožraví plazi a druhy potravy v přírodě u suchozemských želv většinou odpovídají tomu, aby byla strava pro želvy včas řádně zpracována jejich zažívacím traktem. Ve své domovině by měly želvy dostatek času k řádnému vytrávení před spánkem. Možná by se dalo říci, že želvy odchované v našich klimatických podmínkách, by měly podzimní hrušky dokázat strávit, bohužel tomu tak není. Existuje pár postřehů a drobností, které je potřeba v našich podmínkách za přírodu zkrátka doladit. Pochopíme-li pár želvích zákonitostí, zjistíme jak obrovsky tvrdá a houževnatá zvířata želvy jsou a zvlášť co se týče stravy, že jsou v podstatě velice nenáročná. Dokážou dlouhodobě hladovět, na složení a pestrost stravy nejsou nějak zvlášť náročná. Co se týče stravy, želvy umírají na nad péči chovatelů častěji než na strádání. Velmi snaživý chovatel dokáže sehnat chemicky ošetřené ovoce mnohem dříve, než chovatel, který koupí hlavičku čínského zelí a občas zapomene želvu i nakrmit.